Tvůrčí krize pokračuje 8-)

...a nejenom co se týče psaní do blogu, ale tak nějak všeobecně. Už ani nejsem s to vymyslet dárek k narozeninám. Problém je ale v tom, že těch narozenin bude v brzké době docela hodně a peněz bude málo :)) Sice jsem zkoušky u Tipsportu udělala, ale pracovat můžu až od června, což mi udělalo trochu čáru přes rozpočet. Naštěstí červen už je za chvilku tu a s ním snad i konečně jarní (nebo klidně i letní) počasí. Déšť a zima člověku na dobré náladě fakt moc nepřidá... ještě že nejsem člověk se sklony k depresím :) Když to tu ale tak po sobě čtu, tak mě napadá, že víc už raději netřeba psát, jelikož to nemá hlavu ani patu... takže slunce v duši, když už není na obloze a přidávám jednu novou (a podle mého velice povedenou) fotku naší Adelaidy :)

Víkend by měl trvat sedm dní...

Tak jsem dnes přemýšlela, co se za poslední dobu stalo, co by stálo za zveřejnění... a přišla jsem na to, že mám buď děsnou paměť a všechno jsem zapomněla, nebo mám tvůrčí krizi a nedokážu vymyslet pár řádků, nebo se prostě nic zvláštního neděje. Všechny možnosti ale stojej za starou bačkoru :)) Ale na jednu stranu se není čemu divit. Pokud zrovna nejsem ve škole nebo nedělám něco do školy, tak se snažím naučit na zkoušku u Tipsportu, aby tam konečně mohla nastoupit na brigádu, a víkendy mám většinou v alkoholovém oparu :)) Samozřejmě, že trošku přeháním, ale ve skutečnosti to tak víceméně je.
Možná bych ale mohla zmínit, že právě dnes jsou naší psí slečně 2 roky, takže jsme jí připravili mňamózní dort (ostatně můžete posoudit sami, viz foto :)) )  a teď spokojeně a s plným bříškem chrní u mě v pokoji.

Let me introduce... our dog :)) 2

Let me introduce... our dog :)) 1

Tak tohle je náš rhodéský ridgeback Adélka :)) Je dost pravděpodobné, že o ní budu dost často psát ve svých příspěvcích, takže je skoro mojí povinností vám ji představit. Budu se snažit udělat to stručně a výstižně, i když se mi to nejspíš nepovede... :)
Začnu tím, že jí 11.4. budou dva roky, takže je to pořád ještě "bláznivý štěně" a o zábavu máme díky ní rozhodně vystaráno. Když si vzpomenu, že jsem ji dřív nosívala v náručí, přijde mi to jako včera. Pak se ale u mě v pokoji objeví zrzavá obluda s pankáčem na zádech a v tu ráno je to dávná minulost. Jen tak mimochodem, ta obluda váží necelých 50kg - tedy ještě víc než já. Ale vždycky jsem chtěla velkého psa,tak teď ho mám.
Co se týče její povahy, je opravdu vychovaná. Když byla mladší, sama si otevírala dveře (vyskočila na kliku a s nemalým rachotem vešla do pokoje). Později se naučila, že stačí jenom čumákem zavadit o kliku, aby nám o sobě dala vědět. přátelská. K cizím lidem se moc nehrne, ale když se jí někdo líbí, tak prostě jde a šťouchne ho do zadku. Horší je to se psy. S každým by si hned chtěla hrát nebo ho alespoň očuchat, jenže do cesty se jí vždy postaví hysterický páníček a se slovy "ten je velikej Pinďo, ten by tě sežral!", ho zvedá skoro až nad hlavu. Můžu jim donekonečna opakovat, že toho se bát nemusí, protože už měla dva takové psy k snídani, ale stejně mi nevěří.
A pokud zrovna spolu "nelítáme" venku, tak dost často spí. Nejraději spí s polštářem pod hlavou a přikrytá dekou. Ráno (nebo spíš dopoledne) vstává kolem jedenácté - dvanácté dopoledne, tedy v době, kdy někteří páníčkové chodí už na druhé venčení... Také moc ráda pomáhá v domácnosti. Například při sbírání prádla odnáší ponožky a kapesníky. Když se chystám jít pryč a nechám otevřenou šatní skříň, pro změnu mi ponožky zase vyndavá. Po příchodu domů mi pomůže s vybalováním. Když zapomenu otevřenou tašku v jejím dosahu, hned ji prohledá a vybírá z ní kapesníčky, deštník, někdy i peněženku. Když je sama doma, poctivě hlídá. Lehne si na gauč a spí tak tvrdě, že občas přeslechne náš příchod.
Je to prostě naše zlatíčko :o)

Anabáze zvaná úprava vzhledu

Tak jsem dnes konečně po delší odmlce zasedla ke compu s tím, že obohatím svůj blog nějakým tím příspěvkem... Nejprve mě ale čekala úprava vzhledu, což mi podle mých propočtů a výpočtů mělo zabrat jen několik minut, ale ouha! Chybka se vloudila. Nebyla jsem s to vložit sem svůj vlastní background, takže následovalo několik (asi padesát) pokusů-omylů. Furt nic. Následovalo prohledávání internetu, kde určitě najdu nějakou radu nebo návod. Zase nic. Navíc mi to opět zabralo pár minut (asi tak 120, ne-li víc). To už jsem začínala mít chuť poslat někoho kamsi hodně daleko a bylo mi jedno koho :)) Naštěstí jsem pak narazila na jednu užitečnou stránku, kde jsem si mohla alespoň stáhnout jinou šablonu, když už nic jinýho. Už už jsem si myslela, že mám vyhráno, ale zjistila jsem, že mi jaksi nefungují odkazy na blogu, mezi nimi např. Edit, což je asi jeden z nejdůležitějších (aspoň pro mě). Ale i na to jsem nakonec přišla a celou záhadu vyřešila. :))
Původně jsem měla v plánu seznámit vás v tomhle příspěvku s naším psím miláčkem, ale myslím, že pro dnešek mám blogování dost :))

:o)

Kde se vzal, tu se zval - můj nový blog... nevím, jak tomu došlo, ale už je to tak :))